"Lepší život je možný a v hloubi duše všichni víme, jak na to."

Začíná to různě. Někdo svůj první krok ke zdraví udělá v okamžik, kdy si uvědomí, že mu udržet si zdravou váhu nepomohla zatím žádná dieta, a dokonce ani jídelníček sestavený na míru opravdu renomovaným výživovým poradcem. Po nějaké době je zpět zhruba tam, kde začal, jen o něco naštvanější, obvykle sám na sebe.

Jinému začne v určitý okamžik vadit, že nevydrží tolik, co ostatní. Chytne každý bacil, co proletí kolem, brzy se unaví, musí hodně spát a často mu chybí chuť se do něčeho nového pustit a občas i chuť k jídlu.

Další si po nějaké době všimne, že mívá špatnou náladu, cítí se smutný, bez chuti do života, sám, nepochopený, neumí si najít své místo ve světě, není spokojený se svou prací a vlastně ani s partnerstvím. Přejídání, sladkosti, alkohol, večírky ani sledování smutných filmů nepomáhá, je mu po nich těžko i od žaludku, bolí ho hlava a náladu má ještě víc pod psa.

K těm nejhorším scénářům patří nemoc moje, mého dítěte, v rodině. Obvykle taková, která se s pomocí klasické medicíny nelepší, jen se změní v chronický, subakutní stav trvale zhoršeného zdraví s nutností speciálního režimu a speciálně udržovaného prostředí. Nebo se „zlepší“ za cenu užívání takového množství a takového typu léků, že se jejich vedlejší účinky vyrovnají původním potížím.

K pocitům dobrého zdraví a celkové fyzické a psychické pohody v životě nepřispívá ani dlouhodobý stres, který si často šikovně umíme vytvořit sami, neuspokojivá práce, která nám nenaplňuje potřebu smyslu v životě, nevyživující vztahy, kdy se buď stará jen jedna strana nebo si oba partneři tak nějak žijí „po svém“ a sdílejí jen společný byt nebo dokonce jen společnou ložnici.

I my to známe. Každá z nás si na vlastní kůži zakusila něco z výše popsaného a každá z nás to řešila nejdřív tím, že zvýšila dávky svých „medicín“, potom si zkusila najít nějakého „zachránce“, v prvním kroku obvykle z oblasti klasické a ve druhém alternativní medicíny nebo psycho a jiných terapií. Načež se to obvykle zhouplo na druhou stranu a začaly jsme usilovně cvičit, z některých z nás se staly vegetariánky, pilné účastnice nejrůznějších sebepoznávacích a rozvojových seminářů. Až jsme skončily tam, kde jsme mohly rovnou začít, ve vlastní kuchyni, u vlastní lednice, spíže, sklepa, zahrady, u vlastních názorů, přesvědčení, očekávání, nároků a vztahů, u každodenních drobností, z nichž se skládá celý náš život.

A když se dnes ohlédneme, vidíme, že i když je příjemné, že nás už netrápí takové ty „každodenní malé potíže“ ke kterým patří bolest hlavy, nadýmání, pálení žáhy, zácpa, trvalá mírná únava, nejsme tak často nemocné a víc se cítíme ve své kůži, stabilizovala se nám váha (třebaže to neznamená, že jsme dosáhly té původně vytoužené), nejdůležitější je, že jsme spokojenější v životě celkově. Máme lepší vztahy se svými nejbližšími a celkem uspokojivé vztahy s okolím, v práci a ve větší komunitě, u problémů obvykle vidíme řešení a pokud ne, s poměrně dobrou výdrží a úspěchem se pouštíme do jejich hledání. Už se tak snadno necítíme vystresované, smutné, a dokonce se i míň vztekáme. Krom toho si s větším či menším úspěchem hledáme příležitosti a podílíme se na projektech, které nám dávají větší smysl, díky kterým se cítíme platné a které nám pomáhají pomáhat druhým. Ne je zachraňovat, jen jim ukázat cestu, pomoct s prvními krůčky, poodhrnout kousek závěsu.

Jak se to stalo? Nebudete tomu věřit, ale nám pomohlo jídlo. Naučily jsme se, co potraviny s tělem skutečně dělají. Poznaly jsme, že každý je jiný a každému vyhovuje jiné složení jídelníčku. Že vybíravé děti možná vůbec nemusí být vybíravé, jen ještě nejsou „pokažené“ a intuitivně poznají, co jejich tělu svědčí a co ne. Zjistily jsme, že ne všechno, co se prodává v prodejnách se zdravou výživou, je zdravé, a že je lepší konvenční zelenina, než vůbec žádná (když zrovna není k dispozici nějaká hodnotnější a čistší…). Trávíme mnohem více času v kuchyni a víme, že je to dobře strávený čas. Už si nekupujeme rychlé občerstvení, ale nosíme si svačinky jako v dětství od maminky a lednici i ve spíži máme potraviny, o kterých jsme ještě před pár lety nevěděly, co si s nimi počít.

Dnes už také líp rozumíme fungování našeho vlastního organismu, naučily jsme se dávat mu to, co potřebuje, a taky chápat, kde jsme udělaly chybu, když je nám najednou špatně nebo jde váha nečekaně nahoru, a jak ji napravit. Změna stravování nás změnila i po psychické stránce. Nejprve díky svému studiu a dnes už díky svému životnímu stylu máme kolem sebe další lidi, kteří jsou podobně naladěni. Vzájemně se od sebe nadále učíme a jsme si také navzájem oporou, kterou každý někdy potřebuje.

Díky své osobní zkušenosti víme, že jídlo může být prvním krokem nejen na cestě ke zdraví, ale i k celkové životní proměně. Že strava nám může škodit i pomáhat. Že záleží na každém z nás, jakou cestu si zvolíme, protože to, co si „strkáme do pusy“, můžeme mít zcela pod kontrolou. A také víme, že zdraví ani nemoc nejsou náhoda. Že kvalitu vlastního života máme plně ve vlastních rukou, a jsme to jen a jen my sami, kdo je za ni zodpovědný.

Stále se učíme, ta cesta nikdy nekončí. Její součástí je i Akademie léčivé výživy, škola, která vznikla v roce 2013, postupně se rozvíjela a měnila až do dnešní podoby.