Milan Hořínek

psychosomatika

V akademickém roce 2019/20 vás provede tématem Psychosomatika v programu Výživa v širších souvislostech.

 

Milan Hořínek se narodil se v roce 1964 v Trenčíně.

V průběhu studia na Pražské psychoterapeutické fakultě se začal zabývat vlivem traumat a významných stresových situací na fyzické potíže – nemoci. Ve své praxi uplatňuje poznatky biopsychosomatických principů onemocnění.

Přednáškovou a publikační činnost orientuje na prevenci, psychohygienu a rozšíření znalostí o možnostech samoléčby.

Od roku 2000 pracuje samostatně jako odborný konzultant v oblasti integrace traumat. Směr jeho práce výrazně ovlivnily výcviky v traumaterapii, hlubinně dynamické skupinové psychoterapii, systemické skupinové a individuální práci zaměřené na traumata, speciální psychosomatice, Ericssonovských hypnoterapeutických přístupech a NLP, a mnoho dalších.

Od roku 2010 pracuje v týmu odborníků na neuroimunobiomodulační medicínu zaměřených na podporu a posílení imunitních procesů.

Od roku 2012 vede Institute of Psychosocial Relations s.r.o. Hlavní činností společnosti je vedení odborných seminářů a specializovaných výcviků Traumatreatment.

V roce 2014 se stal členem týmu na soukromé klinice orientující se na komplexní integrativní přístupy v medicíně.

V návaznosti na úspěšnou činnost Institute of Psychosocial Relations vytvořil v roce 2016 integrační a rozvojový projekt Healing Club. Jeho ambicí je vytváření terapeutických týmů propojováním motivovaných klientů a ověřených terapeutů a terapeutických skupin.

 

Při práci se svými klienty na osobním rozvoji, studiu odborné literatury i účasti na mnoha specializovaných vzdělávacích i seberozvojových akcích jsem dospěl k osobnímu přesvědčení, že to, co ovlivňuje náš životní styl (vztahy, chování i to, jaké máme nemoci) jsou, z velké části, traumata. Naše i ta převzatá.

Pod pojmem trauma nevnímám pouze ty události, které jsou pro vznik traumatu zjevné – sexuální zneužití, úmrtí dítěte, autonehoda, ale i situace, které nejsou z vnějšího pohledu zcela zjevné – pobyt v nemocnici bez přítomnosti matky, „odložení“ v jeslích či ve školce, odchod partnera, komplikovaný porod, „bouřlivý“ prenatální vývoj, „nepřítomnost“ rodičů v dětství a velmi mnoho podobných situací.

Objevování a poznávání vlastních traumat je velmi zajímavá, často překvapivá, ale zejména poučná a velmi užitečná cesta k podpoře léčby nemocí i vlastnímu rozvoji. Vlastně, nejen k vlastnímu rozvoji, ale i k rozvoji našich dětí, kterým nevědomě předáváme „zátěže“, které již nemůžeme unést nebo úspěšně vyřešit.

Podívat se na svá traumata chce však také odvahu. Odvahu otevřít se a odvahu přijmout a realizovat změny, které se poté začnou dít.

Abych vás úspěšně provedl případnou společnou cestou, spolupracuji s týmem lékařů a dalších odborníků, kteří mají zkušenosti s tím, že stav psychiky výrazně ovlivňuje fyziologické funkce těla.

Těším se na setkání s Vámi.