KYSELÁ – CHUŤ JARA

Taoistická tradice přiřazuje každé roční době jeden prvek, jeden orgán, jednu barvu, jeden směr pohybu energie – a jednu chuť. Jaro má chuť kyselou. Že se vám to k tomu nejromantičtějšímu a nejkouzelnějšímu období nějak nehodí? To se vám ani nedivím.

 

Chuť na kyselé si nejčastěji spojujeme s prvními fázemi těhotenství a pozdními fázemi kocoviny. A to je přesně ono. Alespoň po alkoholovém excesu máme chuť na kyselé, protože alkoholem jsme si přetížili játra, hlavní detoxikační orgán těla, který má teď plné ruce práce, přehřívá se, a potřebuje proto schladit i uvolnit. Obojí dokáže kyselá chuť. Lidová moudrost to dobře ví, nejednomu příležitostnému konzumentovi zachránila den vydatná polévka z kysaného zelí, bez ohledu na to, jestli jí říkáte zelňačka, kapustnica nebo kyselica. Další zase přísahají na lák z okurek nebo vodu z kysaného zelí.

 

Že se vám pusa stahuje už při pouhé představě? Inu, kyselá chuť patří spolu s hořkou k takovým popelkám moderního stravování. Sladké i slané si užíváme rádi, pikantní si občas zpestříme jídelníček, ale na kyselou si v současné kuchyni moc nepotrpíme. A je to škoda. Dávná moudrost dobře ví, že kyselá umí zdůraznit slanost, vyvážit sladkost, tlumit hořkost a zmírnit pálivost. Je to takový regulátor se schopností usměrnit ostatní chuti. Díky kyselé chuti nám jídlo také připadá svěží a lehké. Navíc vyvolává tvorbu slin a tím podporuje zažívání.

 

Tím přednosti kyselé chuti nekončí. Pomáhá totiž rozpouštět bílkoviny, zlepšuje texturu jídel – v kyselé vodě se vám zelenina nerozvaří, jak dobře ví každá zkušená kuchařka. Kyselé potraviny jako citrón pomáhají udržet také barvu surovin, mají ovšem i schopnost odbarvovat. Taková zavařená červená řepa už má barvu sotva růžovou, nálevem z ní byste ovšem mohli barvit šaty. Kyselé prodlužuje trvanlivost jídla, protože omezuje růst některých mikroorganismů, ocet je konec konců po soli jeden z nejznámějších přírodních konzervantů. Kvašením se potraviny konzervují po celém světě, od norského gravlaxu přes české zelí až po korejské kimči.

Z hlediska lidského organismu pomáhá kyselá chuť svou schopností stahovat uchovávat tekutiny, působí proti inkontinenci a průjmům, ohraničuje rozpínavost jater, harmonizuje srdce i mysl. Smršťuje a stahuje také tkáně, snižuje výtoky, stahuje póry, pomáhá proti nadměrnému pocení i ztrátě energie, posiluje plíce. V játrech kompenzuje účinky tučných a těžkých jídel (rozkládá tuky). Játra se podle výše zmíněné tradice spolu se žlučníkem řadí právě k jaru a po zimě, kdy se obvykle méně hýbeme, zato více hodujeme, mohou být poněkud přetížená. Tomu odpovídá tradiční předjarní postní období našich předků i móda jarních očist a detoxikačních diet dnešní doby.

Stravujeme-li se celkově rozumně, umírněně, podle své konstituce, životního stylu a v souladu s ročními dobami, nebudou pro nás žádná razantní opatření na jaře nutná. Játra si však právě nyní přece jen zaslouží o něco více naší pozornosti. Například si do jídla můžeme přidat více kyselé chuti. Důležitý přitom bude zdroj této chuti a jeho kvalita, tedy množství obsažených enzymů, které aktivují zažívání. Skvělými pomocníky nám budou dvě tradiční domácí potraviny - kvašené zelí, které posiluje funkci jater a působí jako antioxidant, a červená řepa. Ta čistí játra a dokáže regulovat hladinu cholesterolu v krvi.

Nezbytnou podmínkou každé přirozené očisty je také dostatečný příjem tekutin a přiměřený pohyb. Velmi se doporučuje horká voda s citrónem, do které můžeme přidat i zázvor. Poslouží také čaj z květů ibišku, slézu a plodů šípku. Pít můžeme i více zeleného čaje, který působí antioxidačně a zlepšuje metabolismus. Správnou dávku kyselých potravin, tekutin i pohybu si ale musí určit každý sám, podle toho, jak se bude cítit, podle svého zdravotního stavu a obvyklého způsobu života.