Tuřín: nenápadný zázrak pro imunitu, trávení i vitalitu
Tuřín neboli kolník, botanický název brukev řepka tuřín, je kořenová zelenina a krmná plodina, podobná a blízce příbuzná vodnici. Vznikl jako kříženec hlávkového zelí a vodnice, prvně je zmiňován již kolem roku 1620. Dle jiných pramenů jsou oba druhy zeleniny pouze příbuzné, někdy se udává použití divokých odrůd tuřínu již před 4000 lety. Tuřín se údajně pozná od vodnice podle ojíněných listů a lysé lodyhy. Lahůdkové tuříny jemnější chuti byly vypěstovány teprve nedávno.
Tuřín je jednou z nejodolnějších kořenových zelenin. V některých zemích je pro svou odolnost nazýván švédská ředkev. Na Moravě a Slovensku ho znají pod lidovým názvem kvaka či kvačka, vaří se z něj mléčná omáčka. Jedná se o robustní, nenáročnou a jednu z nejsnáze pěstovaných zelenin. Je chutným a vynikajícím doplňkem zimní stravy.
Zelenina se špatnou pověstí
Nenáročnost tuřínu v kombinaci s jeho vysokou výživnou hodnotou se paradoxně stala zřejmě důvodem, proč se dnes u nás téměř nepoužívá. V koncentračních táborech za druhé světové války byl totiž používán jako hlavní potravina a mnoho lidí si jej proto spojilo s touto neblahou částí naší historie. Snad i proto se u nás téměř nepěstuje, a pokud ano, pak jen ve vyšších polohách. V těch nižších dostává přednost řepka olejka.
Na rozdíl od vodnice jsou bulvy tuřínu větší a také jim větší část vyčnívá nad zemí. Ze silné, kulovité, dužnaté bulvy vyrůstají velkých listů se silnými řapíky. Ke konzumaci se pěstují žlutomasé odrůdy, které jsou chutnější, ostatní se používají spíše jako krmné. Tuřín jako rostlina je menšího vzrůstu, jeho žluté květy mají drobné okvětní lístky a složené květenství. Je mrazuvzdorný, nesnáší ale sucho a čerstvě hnojenou půdu.
Tuřín proti tuberkulóze, na hojení zlomenin
Tuřín obsahuje 90 % vody. V sušině obsahuje vlákniny, bílkoviny, tuky, vitamín C, beta-karoten, vápník a draslík. Má hojivé a léčivé účinky při chorobách zažívacího ústrojí. Tuříny působí proti řadě kožních onemocnění a čistí krev. Díky vláknině zvyšuje peristaltiku střev, pro vysoký obsah vápníku se doporučuje jako doplněk při zlomeninách a osteoporóze. Používá se také při plicní i kostní tuberkulóze, dně a artritidě.
Vyvarovat by se ho měli lidé s akutním zánětem jater a žlučníku, při žlučníkových kamenech a při onemocnění centrální nervové soustavy. Je nízkokalorický, takže je doporučován při redukčních dietách. Díky silicím má tuřín svou zvláštní specifickou chuť. Při štěpení těchto silic se uvolňují látky, které mají přímé antibakteriální účinky.
Kuchyňské využití
Co se týče chuti, je tuřín lahodnější než brambory. Svou jemnou, nasládlou a lehce peprnou chutí vám možná připomene kedlubnu neboli brukev gigant. Syrové se konzumují pouze mladé bulvy, větší se přidávají do polévek, vaří se z něj přílohy i omáčky. Listy tuřínu obsahují téměř dvakrát tolik proteinů a vlákniny než kořen, ale méně sacharidů. Ze všech druhů listové zeleniny je nať tuřínu nejbohatší na vápník a daleko výživnější než samotný kořen.
Dříve se listy tuřínu vyhazovaly nebo se jimi krmila hospodářská zvířata. Dnes víme, že obsahují vitaminy a hodně minerálů a také si je mnozí oblíbili pro jejich příjemnou chuť. Můžeme je konzumovat syrové v salátech (pokud jsou čerstvé) nebo vařené. V Německu je dokonce vyšlechtěná listová forma, kde se jednotlivé listy otrhávají a dusí se jako kapusta nebo špenát.
Nakládaný tuřín
Tuřín můžeme nakládat, například nakrájený na tenké plátky ve směsi s červenou řepou, růžičkami květáku nebo vodnice a trochou zázvoru v nálevu z vinného octa, celého kardamomu, hřebíčku, koriandru a černé hořčice, cibule, česneku, bobkového listu a nového koření, patřičně osolený. Chutný je i jednoduchý salát z mladého syrového tuřínu jen s olivovým olejem, vinným octem nebo citrónem a špetkou soli.
Větší, masité bulvy tuřínu chutnají výtečně pokrájené na kostky a orestované na másle nebo olivovém oleji lehounce dozlatova a dodušené ve smetaně s kapkou bílého vína nebo s bylinkami. Velmi chutný je v různých zeleninových směsích, lahodný je i v kombinaci s brambory. Stačí nakrájet bulvu na kostičky a 30 minut povařit. Z tuřínu, stejně jako z kedlubny, můžete nachystat i dušenou přílohu na způsob klasického českého zelí k pečenému masu. Jako jednoduchá chuťovka k vínu potěší i opečené hranolky z tuřínu.
Tuřínový salát s mrkví
Tuřín, mrkev oloupaná a opláchnutá vodou se pokrájí na silnější kusy a ve slané vodě se uvaří do měkka. Když vychladne, nakrájí se na jemné plátečky a promíchá se opatrně s jemně pokrájenými oloupanými jablky, usekanou cibulí, opepří se, osolí a přidá se octová zálivka. Je dobré připravit salát 12 hodin předem, před podáváním, aby vše náležitě prosáklo a mělo lahodnou chuť.
Teplý salát z tuřínu a celeru
V hrnci rozlijeme olej a přidáme nakrájený tuřínem a na něj celer. Posolíme, přiklopíme a necháme vařit. Jakmile se olej v hrnci rozpálí, stáhneme teplotu a dusíme zeleninu do měkka. Na hrubém struhadle si nastrouháme ředkvičky a ledový salát nakrájíme na kousky. Ve chvíli, kdy zelenina v hrnci změkne, smícháme ji se salátem a ředkvičkami. V míse vše dobře promícháme, přidáme trochu majonézy s octem pro dochucení a podáváme ještě teplé.