ZIMA V KOLE ROKU

Na rozdíl od běžných představ moderního člověka vnímali naši předkové své spojení s veškerým životem na Zemi, cítili se součástí přírody, žili s ní, v ní a z ní. Svůj život a běžné denní činnosti přizpůsobovali změnám ve svém okolí a prostředí, které pečlivě pozorovali, zaznamenávali, a jejichž znalost předávali potomkům. Základním systémem zachycujícím jejich poznatky o dění v přírodě bylo pro mnoho kultur a národů kolo roku.

Kolo roku zachycuje charakteristiky ročních dob, procesů v přírodě, s nimi se pojících proměn energie, kvalit, počasí, zemědělských prací a jejich vliv na život a zdraví člověka. Zima je nejvhodnějším obdobím na doplnění sil a živin potřebných pro organismus. V chladných zimních dnech si musíme vybírat potraviny, které nás zahřejí, dodají nám životní energii, doplní krev, vyživí jin a posílí ledviny a močový měchýř. Je to doba vhodná na zklidnění ducha a „péči o vnitřní jinˮ. Zima nám umožní víc se stáhnout do sebe, rozvážit si své kroky a prostě si odpočinout. Čchi klesá, tekutiny houstnou a aktivitu vystřídá odpočinek.

Pro období zimy se výborně hodí dušené pokrmy a husté polévky, které splňují výše uvedené požadavky. Dušení a pomalé vaření patří k tradičním metodám zpracování surovin, které mají mnoho předností: dlouhou přípravou změknou a stávají se stravitelnější i suroviny, které jinak považujeme za druhořadé nebo dokonce nepoužitelné. Vhodnou kombinací a kořením nebo bylinami jim navíc dodáme příjemné chuti. Dobrým příkladem mohou být šlachovitá nebo kližková masa.

Při dlouhém vaření se do pokrmu uvolní více živin včetně těch, k nimž se při rychlé přípravě vůbec nedostaneme. Nemusíme se bát ani ztráty vitaminů - ne všechny ničí vyšší teploty a dobrým zvykem je přidávat ke konci vaření ještě trochu čerstvé zeleniny a hotový pokrm ozdobit lístky bylin, natí nebo semínky. Čínská kuchyně považuje dlouho dušená jídla za posilující a řadí je k lékům a tonikům.

Další z řady výhod dlouhého pomalého vaření představuje úspora energie a času - přestože to zní paradoxně. Dříve mohla hospodyně zatopit v peci, nachystané jídlo přivést k varu, postavit ho na kraj plotny a nechat ho pomalu táhnout třeba celý den. I vyhaslá kamna hřejí dostatečně na to, aby se jídlo uvařilo. Dnes sice můžeme jen ztlumit plyn, nicméně jídlo v kvalitním hrnci nebo vodní lázni se samo v klidu vaří bez nutnosti naší přítomnosti i tak.

Zima je obdobím ledvin, vody a soli, polévky a dušená jídla tedy představují ideální pokrm, který nás navíc zahřívá a zejména ženám prospívá i jako prevence menstruačních křečí a hormonální nerovnováhy. Další výhodou je, že si je můžeme navařit na několik dní dopředu nebo si je s různě obměněnými ingrediencemi ohřát k obědu i večeři.

V zimním období si dopřáváme více, masa, vhodné je hovězí, vepřové, kachna nebo ledvinky, patří sem i ryby, mušle nebo například kaviár a šunka. Z obilovin se doporučuje hlavně pohanka, vyzkoušejte třeba ukrajinskou uzenou, z luštěnin všechny fazole, zejména ty tmavší barvy a strakaté, dopřejeme si i vejce a sýr nebo tofu. Nezapomínáme na kvašenou zeleninu, sójové omáčky, miso, mořské řasy, tradičně se doporučuje na minerály bohatá dulse a agar.

Do zimního období se dobře hodí všechny sušené plody, především ostružiny, brusinky, borůvky a houby, například houbičky shiitake, a slané potraviny jako nakládané olivy. Jíme veškerou kořenovou zeleninu, lopuchový kořen, řepu, zelí, kapustu, jedlé kaštany a vůbec vše, co se hodí k dlouhodobému skladování, pijeme čaj bancha a přidáváme si dostatek živočišných tuků, hlavně másla a odpovídající množství soli. Ideální formou ovoce jsou domácí kompoty a zavařeniny.

Všechny základní charakteristiky zimy jsou obsaženy v tradičních svátcích vánočního období. Mělo by pro nás být dobou zpomalení, odpočinku, rozjímání. Trávíme je v rodinném kruhu, se svými nejbližšími, v prostředí domova. Hodně péče věnujeme jejich přípravě – úklidu a výzdobě a nejčastěji se setkáváme kolem stolu, na který patří všechny domácí a pro zimu typické dobroty.

Původně se lidé scházeli k oslavám zimního slunovratu, k rituálnímu otočení kolem roku zpět ke světlu. Dávná šamanská tradice věřila, že je na lidech, aby se postarali o správný běh věcí, aby Slunci řekli, kdy má vycházet, vodě, kudy téct, a životu, co jim má přinést do budoucna. Společnými silami si přivolávali to, co bylo pro život jejich společenství v daný okamžik nejlepší. Věděli ovšem, že toho musí být nejen hodni, ale o nový život se musí umět i postarat.

Dozvuky této dávné víry vidíme i v křesťanských svátcích narození děťátka. Zimní slunovrat se s narozením Krista spojuje zhruba od 14. století, od kdy se i doba adventní považuje za přípravu na příchod nového života. Lidé se začínají navzájem obdarovávat, štědrost projevují i dobytku a ozvěnou pohanských tradic uctívají také předky, duchy domovů a stromy či přírodu vůbec.

Období kolem Vánoc přináší i nejrůznější průvody, často maskované, například severské Lucie, které obchází domácnosti 13. prosince a kontrolují, zda má hospodyně uklizeno a na svátky vše připraveno. I u nás se na koledu chodívalo ještě v minulém století, i když původní projevy účasti s chudými se časem změnily na sladkosti chystané dětem a všeobecné veselí.

Obětiny ve formě mašlí, ozdob a drobných dárků pod stromky se později přenesly do lidských příbytků. Zvyk zdobit vánoční stromeček je novodobý, obecněji se rozšířil až v 19. století a večeře svou podobu získává až v průběhu století dvacátého. Bohatě prostřenou tabuli na stole s ubrusem si bohatí sice dopřávali již koncem středověku, v běžných rodinách se objevuje ale nejdříve ve století 18.

Dnešní podoba oslavy vánočních svátků v sobě spojuje různé evropské tradice. Krom šamanských slunovratových rituálů spadajících někde mezi 21. a 24 prosinec můžeme pozorovat náznaky 12 posvátných nocí, dozvuky římských Saturnálií, slovanských oslav svátku Svarožice, keltského Yulu. Dodnes si příbytky zdobíme jmelím, červenou, zelenou a zlatou barvou, přinášíme si borové větve a chvojí a věšíme na ně různobarevné cetky.

Přání štěstí a hojnosti symbolizují jídla a plody na prostřeném stole, adventní věnec se čtyřmi svícemi patří k univerzálním ozdobám přijímaným všemi tradicemi a pomůže nám otočit kolem roku, často, aniž bychom o tom vůbec věděli. Z postupů, ozdob a tradic našich předků můžeme soudit, že čas kolem zimního slunovratu považovali za značně nebezpečný a hleděli se proti nepřízni zlých sil pojistit a dobře postarat o budoucnost.

Nezapomínejme, že ani dnes nejsou Vánoce bez rizik, a soustřeďme se na to podstatné. Klid a psychickou pohodu, čas strávený s blízkými, příjemné prostředí, dobré jídlo s mírou, trochu pohybu pro radost a vnější úklid i vnitřní zamyšlení, abychom poznali, co pro nás bude důležité v nadcházejícím období. A k přáním štěstí, lásky a zdraví přidejme tentokrát také vědomí vlastní zodpovědnosti za svůj i nový život.